Audience

Audience – Václav Havel

LITERÁRNÍ TEORIE

Literární druh a žánr:

drama, jednoaktová hra, absurdní drama

Literární směr:

vznik v roce 1975, období normalizace v Československu, samizdatové vydání, později oficiálně vydáno po roce 1989; patří do proudu absurdního dramatu a tzv. „divadla malých forem“

Slovní zásoba:

jazyk je hovorový, místy vulgární, jednoduchý, s opakováním a nedokončenými větami; časté jsou dialogy, monology, opakování slov a frází, typické pro Havlovu poetiku

Figury a tropy:

opakování (repetice), ironie, groteska, absurdní situace, dialogická výstavba, časté využití pauz a mlčení

Rytmus, verš, rým:

psáno prózou, bez rýmů, rytmus je dán střídáním replik a mlčení

Vypravěč (lyrický subjekt):

žádný vypravěč, děj je tvořen pouze dialogem dvou postav

Stylistická charakteristika textu:

jednoduché, úsečné věty, časté opakování, jazyková neobratnost, absurdní humor, ironie, nadsázka

Postavy:

Děj:

Sládek, bývalý spisovatel, nyní dělník v pivovaru, je pozván na „audienci“ k mistrovi. Mistr se snaží Sládka přimět, aby na něj psal udání, což by mu pomohlo v kariéře. Sládek odmítá, rozhovor je plný nedorozumění, opakování a absurdity. Hra končí v patové situaci, kdy se nic nevyřeší.

Kompozice:

jednoaktová hra, děj probíhá v reálném čase, lineární, bez retrospektiv

Prostor a čas:

pivovar v době normalizace (70. léta 20. století, Československo)

Význam sdělení (hlavní myšlenky, motivy):

kritika totalitního režimu, absurdita života v nesvobodné společnosti, nemožnost úniku z byrokratického systému, téma svobody a nesvobody, morální dilema, ironie, bezmoc

LITERÁRNÍ HISTORIE – společensko-historické pozadí vzniku

Dobové vnímání díla a jeho proměny:

v době vzniku šířeno samizdatem, oficiálně zakázáno; po roce 1989 velmi ceněno jako symbol odporu proti totalitě; dnes považováno za klasiku českého dramatu

Dobová kritika díla a její proměny:

v době vzniku kritizováno režimem, v disentu přijímáno s nadšením; po roce 1989 uznáváno jako zásadní dílo české dramatiky

Aktuálnost tématu a zpracování díla:

nadčasová kritika moci, byrokracie a manipulace, stále aktuální v kontextu svobody a nesvobody

Srovnání s vybraným literárním dílem:

srovnatelné s dalšími Havlovými hrami (Vernisáž, Protest), nebo s absurdními dramaty Samuela Becketta (Čekání na Godota) či Eugèna Ionesca (Plešatá zpěvačka)

Známí autoři stejné doby a spojení s autorem: